Únor 2015

Co mi dělá radost?

27. února 2015 v 22:10 | Dívka. |  Výlev mozku.
Dnes jsem se po celkem dlouhé době cítila opravdu špatně a proto jsem se rozhodla napsat si seznam věcí, které mi dělají radost. Vzala jsem si papír, tužku a hodinu jsem strávila přemýšlením nad těmito věcmi. Zjistila jsem, že by se seznam dal shrnout do pouhých čtyř bodů: moje kočka, dva kamarádi, hudba a knihy.
Měla jsem na seznamu ještě rodinu, ale po zvážení jsem ji vyškrtla. Teď to určitě zní nevděčně, jenže ani s jedním členem rodiny nemám příliš hezký vztah. Mrzí mě to a, až se budu cítit lépe, možná se pokusím s tím něco udělat.
Až mi bude lépe...a to bude kdy? Sama nevím.
Na světě opravdu nemám moc věcí, které by mi pravidelně dělali radost. Od malička nejsem pozitivní člověk a i když přehnané optimisty z duše nenávidím, několikrát jsem na to už doplatila. Neumím se radovat z maličkostí a už si nepamatuju kdy jsem byla naposledy šťastná. Pokud jsem vůbec někdy byla. Myslím, že to bylo někdy, když jsem byla malá. Malé děti totiž bývají šťastné, ne? Působí na mě bezstarostnějším dojmem a tak nějak předpokládám, že se u nich dá štěstí vyvolat snadněji, než u dospělých.
Často si představuji situace, ve kterých si myslím, že bych se cítila šťastná. Naplňuje mě to nadějí, že by se to jednou opravdu mohlo vyplnit a já bych byla opravdu šťastná.
Ptala jsem se pár lidí, kdy a proč se naposledy cítili šťastní. Většina zmínila chvilky se svou rodinou, přáteli... Jenže já jsem nikdy nebyla moc na lidské vztahy. Nikdy jsem se o ně nezajímala a po tom, co jsem byla zklamána a v podstatě zrazena svými nejbližšími, jsem se naučila vztahy s ostatními lidmi zvládat poněkud chladně. Ušetřilo mi to spoustu starostí a možná mi to také sebralo spoustu radostí, kdo ví?
Snažím se začít radovat z maličkostí a vidět svět v lepším světle. Je to součást mé terapie.
Znovuobjevit ztracené emoce...

Dívka

Přehnaně neoriginální blog přehnaně neoriginální Dívky.

26. února 2015 v 23:03 | Dívka.
Nikdy jsem si nepotrpěla na proslovy, jednak protože jsou většinou přehnaně vychloubačné, dojemné, nebo prostě zbytečné. Jenže občas je celkem příjemné se z něčeho vykecat, vypsat nebo se na všechno vykašlat. Já si vybrala vypsání, i když na něco se vykašlat zvládám celkem obstojně. Přes všechno kašlání mám stejně ucpaný mozek a potřebuju to ventilovat. Ráda přemýšlím, ale nerada mluvím. Proto mi jistý člověk doporučil psaní blogu. I kdyby ho nikdo nečetl, je to zbůsob jak vytáhnout myšlenky z mozku.
Tohle není můj první a pochybuju o tom, že poslední, blog. Nejdéle jsem u jednoho vydržela 2 roky (na mě hodně dlouhá doba), ale když oslavil druhé narozeniny, zabalila jsem to. Aktivitu měl obstojnou a já si už přesně nevzpomínám co mě k jeho zrušení vedlo. Nejspíš jeden z mých chvilkových rozmarů, které se v dané chvíli zdají jako nejlepší nápad na světě.
Pro tento blog jsem si zvolila přezdívku 'Dívka'. To slovo se mi líbí, protože mi připomíná slova 'dívat se'. A přesně to dělám. Dívám se, pozoruji, ale téměř nikdy nemluvím. Hlavu mám plnou myšlenek, které nemám komu svěřit, snad kromě mé terapeutky, která by mě měla vyléčit ani nevím z čeho.
Smyslem tohoto článku je nesmysl. Jen jsem chtěla, aby to byl jakýsi úvod do mojí mysli, kterou se tu pokusím trochu otevřít. Ještě nevím o čem budu psát dál a jestli se mi vůbec podaří zformulovat mé myšlenky do smysluplných vět. Je možné, že tohle je první a taky poslední článek tady, nebo možná přibude tisíc dalších. Já totiž nikdy nevím, jak se budu cítit za pět minut.

Dívka