Červen 2015

Tolerance je důležitá.

12. června 2015 v 14:04 | Dívka. |  Téma týdne.
Všimli jste si někdy toho, kolik věcí máme společných s vodou? Teď si asi řeknete co je to za blbost, ale zkuste se nad tím trochu zamyslet.
Tak jako my umíráme, voda vysychá. A nebo se naopak rodíme a hladina vody stoupá.
Dokážeme být milí a příjemní, stejně tak jako můžeme být hroziví a ničiví. Někteří jedinci dokážou dokonale zruinovat život svého nepřítele. Voda nás dokáže osvěžit nebo příjemně šumí. Stějně tak dokáže ale vytvořit ničivé tsunami.
Navenek se můžeme tvářit nevinně, ale uvnitř nás může čekat vztek. Mořská hladina také vypadá krásně a klidně, ale uvnitř se ale skrývají žraloci.
Každý z nás, lidí, je jedna kapka ve velkém oceánu zavaném komunita. Ale tady přichází problém. V oceánu jsou si všechny kapky rovny, ale v komunitě ne. Každý člověk v komunitě zaujímá určité místo. Někteří jsou vůdci a někteří jsou poddaní.
Občas si zkouším představit jaký by svět asi byl, kdyby si všichni byli rovni. Ale nebyla by to trochu nuda? Nebo by konečně zavládl tolika lidmi vysnívaný světový mír a všichni by se měli rádi? Nevím. A obávám se, že světový mír nikdy nenastane.
Každý z nás je naprosto jiný a nikdy nemůžeme přinutit všechny lidi světa aby milovali každého. Stačilo by ale aby se lidé více navzájem tolerovali. Aby se na sebe nedívali skrz prsty. Je jasné, že se každému nemůže líbit všechno, ale lidi by se měli naučit nechat věci plynout. Když se mi to nelíbí tak to prostě nechám být a nemám potřebu někoho urážet nebo potupovat, ne?
Pro mě je tohle samozřejmost, ale pro dost lidí ne. A tak vás, kdo čtete tento článek, prosím abyste se zamysleli, jestli jste dost tolerantní k ostatním lidem.
Pokud nemáte co hezkého říct, neříkejte nic. A nebo to řekněte, ale tak aby to nebylo urážlivé.


Dívka.

Vstříct lepším zítřkům.

1. června 2015 v 9:12 | Dívka. |  Výlev mozku.
Co si budeme nalhávat, květen byl strašný měsíc. Trpěla jsem naprostou vyčerpaností a znovu mi psychiatrička předepsala antidepresiva. Prý jen lehká, ale já se po nich cítím opravdu líp.
Květen byl pro mě naprosto neproduktivní měsíc a já byla ráda, že jsem zvládla dojít do práce, tam něco dělat a pak zase dojít domů. To jste mohli zaznamenat i na blogu, protože tu za celý měsíc přibyl jen jeden článek. A ten byl ještě ke všemu naprostá blbost, mozková slátanina plná sebelítosti a naprosté neschopnosti.
Nakonec jsem se přece jen sebrala a za psychiatričkou si došla, dostala jsem své léky a tadá, je mi fajn. Není to nic extra, ale fajn.
Ale co bylo, bylo. Každý den nemůže být růžový a já hodím květen za hlavu a jsem zvědavá co si pro mě přichystá červen.
Rozhodla jsem se přestat se vyhýbat akcím, kde je hodně lidí. Už mě přestává bavit přicházet o koncerty mých oblíbených kapel kvůli svému neopodstaněnému strachu z lidí.
Zatím se můžu těšit na koncert alt-J, ze kterého mám zároveň trochu (hodně) strach. Už dlouho jsem nebyla mezi tolika lidmi a vážně nestojím o to mít zkažený zážitek díky debilnímu panickému záchvatu. Doufám, že nic takového nenastane a já si to budu moct užít.
A pokud se tahle akce povede bez komplikací, možná bych mohla po letech vyrazit na nějaký letní festival. Láká mě Rock for People, ale obávám se, že tohle na mě opravdu bude moc.
Někomu to může připadat jako naprostá blbost, ale tohle je pro mě zdánlivě nedosažitelný cíl. Být mezi lidmi a necítit se špatně. Tak mi držte palce.


Dívka.