Srpen 2015

Už i já se vzdávám.

16. srpna 2015 v 12:59 | Dívka. |  Výlev mozku.
I když nejsem typ člověka, který by si moc stěžoval na počasí a roční období, tyhle extrémní vedra nenechávají chladnou ani mě. Už i tak velkému horkomilovi jako jsem já to vedro začíná lézt na mozek. Vždycky jsem léto a horko milovala a snášela jsem ho překvapivě dobře. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Letos už mě to začíná docela štvát (nejspíš jsem historicky poprvé napsala, že mě teplo štve). Jako bytový a bezzahradový človek nemám bazén, tudíž přežívám ve studené sprše. Můžete namítnout, že můžu jít na plovárnu, ale to pro mě nepřipadá v úvahu. Úplně si dokážu představit jak to tam asi v těhle vedrech musí vypadat. Hlava na hlavě a když už se dostanete do bazénu tak se v něm nebudete moct pomalu ani otočit. Díky nechci.
V práci máme naštěstí klimatizaci, ale když po šichtě vyjdete z příjemného chládku do takového vedra, je to jako když dostanete facku.
Snažím se to brát pozitivně. Alespoň budu hezky opálená. Když ty vedra začaly, vážně jsem se každý den pravidelně opalovala. No, ale moje pozitivita se pomalu, ale jistě vytrácí. Vzhledem k tomu, že se dobře opaluju už vypadám jak cikán a mám vypáleno nejmíň deset druhů oblečení, což vypadá víc než vtipně. Plavky, tílko, tričko s krátkým rukávem, šortky a sukně různé délky, různé druhy sandálů a pantoflí na mých nártech tvoří dosti zajímavé obrazce... Zkrátka vypadám jak šašek.
Denně vypiju nejmíň pět litrů vody, naopak do jídla se mi vůbec nechce, tudíž už začínám mít 'žáby' v břiše. Nejsem schopná jíst těžká teplá jídla, tudíž pomalu přecházím na takovou trochu raw vegan stravu. Myslím, že mému tělu tato menší změna jídelníčku jen prospěje.
Doufám, že se ty teploty každou chvíli zklidní a mohlo by i zapršet. Sice nejsem velký fanda deště, ale už se mi po něm docela začíná stýskat.


Dívka.

Noční démoni.

11. srpna 2015 v 15:29 | Dívka. |  Téma týdne.
Navzdory tomu, že se v poslední době snažím být tak moc pozitivní jak jen to jde, pořád se mi nedaří zbavit se nočních můr.
Pořád mě pronásledují jako nějací vnitřní démoni, kteří přes den spí a v noci mě přicházejí tyranizovat.
Pořád usínám s rozsvíceným světlem, protože mám panickou hrůzu z toho, co na mě čeká ve tmě.
Pořád se několikrát za noc probouzím zpocená a s uslzenými tvářemi.
Ale bojuji. Když už je nemůžu úplně zahnat, snažím se je ignorovat. Ráno vstanu a zapomenu na ně. Normálně funguju a snažím se, aby ze mě vyzařovali jen samé pozitivní vibrace. A jde mi to.
Večer usínám s pocitem, že si prožiju to co musím, ale čeká na mě nové ráno kdy to budu moct hodit za hlavu.
A takhle to provozuji už nějaký ten pátek. A víte co? Už se mi nevracejí každý den. Už je to jen třeba čtyřikrát do týdne. Záleží taky na tom, v jakém jsem stresu. Pokud toho mám v práci hodně, někdo na mě tlačí a dělám si starosti, je to horší. Ale čím pozitivnější jsem, tím silnější se cítím i vůči svým nočním můrám.
Vidím obrovský progres od doby co jsem začala mít zlé sny. Mám je už od dětství. Stala se tenkrát taková věc, o které asi ještě nejsem připravená s nikým mluvit. Na začátku to bylo příšerné. Klidně jsem několik dní nespala, jen abych si to nemusela znovu prožít. A dělala jsem to tak do nedávna.
Teď se ale cítím mnohem silnější. Mám spoustu energie a cítím se jako bych mohla překonat všechny problémy světa. Zatím mi ale bude stačit, když překonám tyhle noční můry. Už si nevybavuju jaké to je spát celou noc bez probuzení.


Dívka.

Co se chystám číst?

6. srpna 2015 v 13:29 | Dívka. |  Deník knihomola.
Dnes jsem měla náladu napsat článek, ale nějak mi připadalo, že jsem blog v poslední době zahlcovala svými myšlenkami až dost a tak mě napadlo, že napíšu takový 'lehčí' článek o knihách, které se chystám číst.
První knihu o které se zmíním už mám doma, ale zatím jsem se k ní kvůli pracovnímu vytížení nedostala. Je to nová kniha od Jo Nesba - Krev na sněhu. Úplně mě svědí prsty už když si na ni jen vzpomenu a chci jí začít číst. Jsem velmi zvědavá, co si pro mě vážený pan Nesbo připravil tentokrát. Podle popisu to bude příběh psaný z pohledu vraha což mě dost potěšilo. Bude to jistě příjemné odbočení od série s Harrym Holem psané z pohledu policisty.
Další knihou na kterou se chystám jsou Nechtění od Kristiny Ohlssonové. Na tuto knihu jsem narazila náhodou v Tescu právě když jsem si kupovala Krev na sněhu a její popis mě velmi zaujal. Plánuji si o ní ještě zjistit trochu víc, ale už teď si myslím, že neodolám a brzy bude moje.
Long Hard Road Out of Hell čili autobiografii Briana Warnera aka Marilyna Mansona jsem si bohužel nekoupila když se přeložila a teď už se v češtině shání velmi těžko. Po knize jsem ale toužila a tak jsem hledala tak dlouho až jsem našla. Našla jsem ji na jednom českém eshopu sice v angličtině, ale to pro mě to rozhodně není žádný problém. Knihu už mám objednanou a už jen nedočkavě očekávám její příchod.

To je z dnešního článku vše. Doufám, že vás nenudil (pokud jste dočetli až sem) a třeba vás i inspiroval. Na závěr bych vás chtěla poprosit, abyste se se mnou podělili o vaše knižní objevy a favority. Čtení není nikdy dost a já se ráda nechám inspirovat.


Dívka.