Říjen 2015

Je v pořádku být tlustý?

25. října 2015 v 21:56 | Dívka. |  Výlev mozku.
Upozornění na začátek: Tento článek nebyl napsán za účelem někoho urazit, ale spíš za účelem toho, aby si lidé trpící nadváhou uvědomili, že to, že jim někdo na internetu řekne, že je OK mít kila navíc, nemusí znamenat, že i jejich zdraví jim řekne, že je to OK.
Tento článek není mířený na lidi, kteří za svou obezitu nemůžou, protože trpí např. poruchou štítné žlázy či jakoukoliv jinou nemocí způsobující obezitu.

Nebudu tady nadávat na 'dnešní dobu', protože to není můj styl. A rozhodně se nebudu odvolávat na staré známé 'za mého mládí' (ne že bych byla nějaká stařena). Jen bych chtěla upozornit na problematiku, která je podle mě dost rozšířená a rozhodně mi nepřijde jako správná.
Člověk začne být nešťastný ze své váhy, ale místo toho, aby začal cvičit, zdravě jíst atd. si zapne youtube a najde si příslušné video, ve kterém ho nejlépe dvousetkilová slečna ujistí, že je naprosto OK být tlustý a že je krásný takový jaký je. Otázkou je, jestli si to samé myslí vaše tělo. Víte jak namáháte své kosti a klouby? Pomyslete na cholesterol atd. Podle mě žádný člověk s nadváhou nemůže být zdravý a šťastný. Teda alespoň zdravý určitě ne.
Právě dnes, kdy obrovský počet dospělých a hlavně dětí (což mi přijde naprosto hrozné, když máte kila navíc už od dětství, kdy je to podle mě úplně zbytečné a určitě se tomu dá předejít) trpí obezitou, je tak lehké nahnat si falešné sebevědomí na internetových videích a článcích. A to co v nich některé slečny předvádějí? Chovají se jak kdyby jim jejich váha vůbec nepřišla špatná a ještě urážejí a vysmívají se hubeným holkám? No pardon, ale kdo se komu bude smát až bude mít obézní slečna zdravotní problémy?
Vždy když vidím obézní slečny, které jsou tlusté dobrovolně a ještě se tím chlubí, přemýšlím, co je v jejich mozku v nepořádku. Copak to nevidí? Copak jim nikdo neřekne, že si dobrovolně zkracují život vlastní blbostí? Spíš by měly být rády, že mají možnost být hubené a zdravé, protože je tu tolik lidí, kteří kvůli nemoci nemohou.
Mít rád sám sebe takový jaký je? Ano, rozhodně. Ale toto rčení, nebo jak to nazvat, podle mě není o tom, že se smíříte s tím, jak vypadáte. Je o tom, že pro sebe budete něco dělat a pracovat na sobě do té doby, dokud se nedostanete do toho bodu, kdy se vážně budete mít rádi a budete na sebe moci být pyšní.
Takže až si příště budete dělat starosti s váhou, tak si místo nějakého pitomého rádoby motivačního videa zapněte nějaký workout tutoriál nebo něco a zacvičte si. Myslím, že z toho budete mít stokrát lepší pocit a vaše tělo vám poděkuje.


Dívka.

Je nutné se lišit?

11. října 2015 v 20:00 | Dívka. |  Téma týdne.
Většina mladých lidí se chce v dnešní době odlišovat od ostatních. Všichni na to jdou různými způsoby. Někdo se extravagantně obléká nebo líčí, jiný má barevné vlasy, nebo piercingy či tetování. Ale mně připadá, že čím víc se každý snaží lišit, tím víc je stejný jako ostatní.
Vezměme v potaz třeba takové to tetování. Před takovými dvaceti třiceti lety měli tetování kriminálníci a rockeři. Prostě takový ti tvrdí chlapi. A dnes? Dnes už má tetování každý druhý. Už to není o tom odlišování a i staré babičky si zvykly a už se neodvolávají na Boha kdykoliv někoho s tetováním spatří. Teda alespoň většina z nich. Doufám. Tetování mi v dnešní době rozhodně nepřijde jako rarita nebo něco extra odlišovacího.
Setkala jsem se i s chorobnou touhou se lišit. Nejmenovaná slečna se chtěla lišit tak moc, že už to potom bylo spíš k smíchu a vypadala trochu jako strašák do zelí. Lišila se, to ano, ale vůbec jí to nesedělo. Teď, když už je starší a tak trochu z toho vyrostla, se usměrnila a už netouží po lišení se. Jednou, když jsem s ní o její proměně mluvila, přiznala, že odlišnost prostě nebylo nic pro ni. Toužila po tom, ale mnohem lépe vypadala jako, řekněme, tuctový člověk. Na první pohled ničím výjimečný a přesto neobyčejný.
Možná je ta 'odlišnost' jen nějakým přechodným trendem. Není to tak, že do obchodů přijde zbrusu nová, originální kolekce oblečení, naprosto vyzívající k odlišnosti? A protože je tato kolekce uvedena do obchodu dostupného všem, tak si tuto krásnou originální kolekci koupí všichni? To pak ale ztrácí tu originalitu, tudíž se odlišovat rozhodně nebudete. Prostě trendy.
Podle mě rozhodně není nutné se lišit. Člověk by se měl oblékat, chovat atd. jen podle toho, jak to nejlépe vyhovuje jemu, jak se cítí dobře. Právě tak se ukáže naše originalita, jedinečnost a odlišnost.
Kolik lidí by mohlo být odlišných a originálních, kdyby se stylizovali tak, jak se oni cítí dobře a nenechali by se strhnout proudem pomíjivých trendů? Nenechali by ostatním lidem aby jim říkali ci můžou a co nemůžou nosit? Neříkám, že trendy jsou špatné, to rozhodně ne. I já se občas v některých věcech najdu a říkám si: ,,Ty jo, tohle už nosím tak deset let a lidi na mě koukali jako na debila a teď je to najednou cool?'' A tak zase danou věc vytáhnu ze šatníku a najednou jsem děsně cool a stylová. Tedy jen do doby než přijdou nové trendy.


Dívka.

Závislost na interpunkčním znaménku.

1. října 2015 v 17:09 | Dívka. |  Výlev mozku.
Předevčírem mi můj nejlepší kamarád řekl jednu věc, která mě teda vážně zarazila. Řekl mi, jsem jsem prý závislá na tečkách. Na tečkách jako na interpunkčních znaménkách. Samozřejmě jsem si myslela, že je to blbost, ale když jsem si začala dávat pozor kam všude je píšu... Někdy i na místa, kde očividně nemají co dělat. Můžete si toho všimnout i na mém blogu. Za většinu názvů článků dávám tečku, dokonce mám tečku i za přezdívkou, kde je naprosto zbytečná, ale nikdy mi to nepřišlo nijak zvláštní. Dělala jsem jí tam automaticky, protože se mi tam prostě líbila.
Také mi bylo vytknuto, že pokud napíšu do chatu zprávu ukončenou tečkou a ještě bez smajlíka, vypadá prý jako bych byla naštvaná nebo tak něco.
Přijde mi, že použitím tečky větě dodám důraz a celelistvost. Pro mého kamaráda je to ale v chatu očividně zbytečné a vždycky se mě ptá, jestli jsem naštvaná, ale já jsem přece jen použila tečku, nic závažného. Je to jen interpunkční znaménko.
Nedokážu přesně vysvětlit proč píšu tečky tak často a všude a ani bych si toho nevšimla, nebýt mého kamaráda. Když si projdu například svoje profily na internetových sítích, VŠUDE MÁM ZA PŘEZDÍVKOU TEČKU! Teda kromě facebooku, protože tam tečka do jména dát nejde, ale myslím, že kdyby šla tak bych jí tam měla stoprocentně taky.
Často píši tři tečky za větou, jako nedorozvinutou myšlenku, jako prostor pro myšlenky čtenáře...
Taky často odděluji slova tečkami, když chci na něco udělad velký důraz. Asi. Nějak. Takhle.
Když to shrnu, tak tečky vážně používám hodně často. Ale bylo mi řečeno, že je to součástí mé osoby a tak to mám nechat být. Tak já to nechám, ale přišlo mi docela zajímavé zamyslet se nad takovou maličkostí, která však může být pro ostatní lidi velmi nápadná.
Máte také nějaké podobné podivné závislosti, nebo zlozvyky?


Dívka.