Vánoční atmosféra a samotné Vánoce mi přinesly takový pocit pohody, jaký jsem ani nečekala.
Vzala jsem si volno na týden, abych si pořádně odpočinula a alespoň na chvíli vypla.
Zítra jdu zase do práce a musím říct, že se tam těším. Doma bylo fajn, ale moje práce mě baví a nemůžu bez ní žít. Trochu se ale bojím toho stresu a spěchu, do kterého se vrátím.
V tomto týdnu takové té vánoční pohody jsem se totiž cítila opravdu dobře. Žádná deprese, pocity úzkosti, nic takového. Prostě jsem byla v pohodě, celkově jsem zpomalila a udělala jsem si čas na sebe.
Do teď jsem žila v představe, že pořád musím něco dělat, abych neměla čas myslet na blbosti. Musela jsem být pořád ve spěchu a žít tak, abych za den stihla co nejvíc věcí. Workoholismus mi nebyl vzdálený.
Teď jsem ale v sobě objevila to já, které má rádo pohodu. Rádo zpomalí, uvaří si čaj, koukne na film a nikam nespěchá.
Ani jsem netušila, že takhle můžu existovat, protože jsem žila ve strachu, že pokud nebudu něčím zaměstnaná, uvrtám se do hloubky své mysli a už se odtud nedostanu.
Jak jsem se ale přesvědčila, není to pravda. A tak si asi dám předsevzetí do nového roku. Budu se snažit žít víc pohodový život. Občas si udělat čas jen na sebe a celkově zpomalit.
Ono to není moc zdravé žít ve stresu a spěchu, ale asi to tak trochu patří k naší době.
Dívka.
