Nikdy nechci zažít TEN moment.

15. dubna 2016 v 21:50 | Dívka. |  Výlev mozku.
Sebevražedné myšlenky jsem zažila. Řekla bych že ty si zažívá snad každý člověk s depresí.
Momenty, kde si říkám, že na mně nikomu nezáleží, jsem k ničemu a v podstatě jen přispívám k ničení Země. To si pak člověk opravdu pohrává s myšlenkou, jestli by nebylo lepší tohle všechno ukončit.
Nikdy jsem se ale nedostala do TOHO bodu. Do bodu, kdy si řeknu teď nebo nikdy. Do bodu, kdy to vážně skončím.
Myšlenky jsou myšlenky. Do těch nikdo nevidí a myslet si můžeme co chceme. Ale udělat to? Ne.. nikdy se nechci dostat tak daleko. A kdybych to přece jen jednou udělala, věděla bych, že jsem se nezabila s čistou myslí. Věděla bych, že jsem byla zaslepená depresí a prášky. Protože ve stavu, kdy například píšu tento článek, se sebevraždy děsím a nikdy bych si na život nesáhla.
Když mám čistou mysl, říkám si, že se tak daleko nikdy nechci dostat. Nikdy.
Ačkoliv se některé situace zdají nevýchodné, vždycky se budu snažit z nich vyjít jakž takž v pořádku. Jestli mě nezničilo to, co jsem dosud zažila, tak co horšího se mi ještě může stát? Vím, že bych to neměla zakřikovat, ale vážně si nic moc horšího představit nedokážu.
Navíc dnes bych se už na danou situaci dívala třeba jinak.
Sebepoškozování? Ano. Pálení cigaretou, řezání. Také je to období mého života, ale nedokázala bych to nechat zajít dál. Jsem zbabělec, když bych si nedokázala sáhnout na vlastní život?


Dívka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama