Umělé štěstí.

18. září 2016 v 21:22 | Aerith. |  Výlev mozku.
Viděli jste takovej ten díl Simpsonů jak v něm je Líza v depresi a dostane antidepresiva a pak všude vidí smajlíky? Tak to jsem přesně já teď. Miluju svoje prášky. Je to jako alkoholový opojení. Jste potom šťastný, chcete se bavit a povídat si, svět se s vámi točí a vy si připadáte jako kdybyste byli nekoneční.
Nic mě nemůže zastavit, nic mě němůže zaskočit, nic mě nemůže zlomit.
Bohužel tohle nejsem já. Je to jen uměle navozený pocit štěstí a bezpečí. Ve skutečnosti jsem nechutný balíček nervů, o který by normální člověk ani nezakopnul.
Co si budeme nalhávat, nikdy nikomu nebudu dost dobrá. Nikdy v ničem nebudu dost dobrá. Moje sny se točí okolo toho, abych byla dobrá. V něčem. Pro někoho. Ale copak to jde?
Bože, tyhle myšlenky mě spalují. Pomalu a jistě zabíjí. Už tahle nechci pokračovat.
Mám jenom dvě možnosti. Zabít se, nebo si jít pro další dávku.
Zatím si jen dávkuji o něco víc přášků, než mi předepsala doktorka, ale nevím jak dlouho to ještě budu schopná snášet.
Jednou se možná tyto dvě možnosti propojí a vznikne z toho nezapomenutelný, kouzelný zážitek. Úplně to vidím před očima. Ohňostroje barev, pocit nekonečného štěstí a uvolnění. Co víc si přát?
Musím se usmát nad svou naivností. Samozřejmě, že to nebude jako v mých představách. Moje představy mě totiž zabíjí. Všechno si maluju moc růžově a následný posit zklamání je hrozný.
Nikdy jsem se nepoučila.
No nic, jdu si dát pár smajlíků a snít o lepším životě. Někde jinde. Někdy jindy.


Aerith.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama