Duben 2017

Velikonoční čokoládičky.

Úterý v 19:30 | Aerith |  Výlev mozku.
Achjo. Už je víc než týden po Velikonocích, ale já z nich pořád mám depky.
Ne že by mě někdo přišel nedejbože vyšupat. Nebo by dokonce chtěl namalovaná vajíčka a upečené ty sladké fuj věci co se 'tradičně' pečou. To by se totiž nedočkal.

Letos mě ale dostaly ty čokoládičky....
Jenže kdo by odolal tomu obrovskému Kinder balíčku, kde máte úplně všechny dobroty od Kinder, na které si jen vzpomenete? No... odolal by každý normální člověk smozřejmě kromě mě.
Takže teď mám doma pět balíčků Kinder dobrot (teda teď už jenom dva) a hryže mě svědomí.

Budu tlustá. To jsem si mohla odpustit. Mám slabou vůli. Bla bla bla...

A víte co? Mně je to jedno. nebudu si odpírat něco, na co mám chuť. Ještě když to mám jenom jednou za rok.

Zase kecám. Jasně, že mě to štve. Ty čokoládičky mi budou v žaludku ležet ještě měsíc, protože si to namluví můj mozek. Jo a můj mozek mi taky říká, že jsem pěkně nechutná a tlustá, takže mě bude nutit to další půl rok napravovat. Při tom spadnu do další etapy anorexie a tak to půjde dál. Nakonec se zase uzdravím a příští Velikonoce si koupím další balíček čokoládiček.

Tohle byl ve zkratce koloběh mého života. Když já si nemůžu pomoct.
Všechno je to psychikou. Psychika je silný hráč a často se dokáže vymknout z otěží. Ta moje se utrhla už před dlouhou dobou a já jí už pár let honím do kolečka po dvorečku. Pořád jí nemůžu chytit, i když občas už jí dýchám na záda.

Nechci tady žádnou vinu svalovat na čokoládičky. Momentálně jsem pořád ve fázi, kdy si říkám jak jsou super.
Ale jako správnej cynik tohle prostě napsat musím. Ostatně to nebude poprvé.
Mozek je skvělej kouzelník. A když nejste úplně ok, dokáže vám říct, že jste tlustá i když vám všude trčí kosti. Ale vy to prostě neuvidíte, protože přece nikdy nebudete dost hubená.

No nic. Já si jdu dát další čokoládičku, protože zatím jí ještě nebudu litovat.


Aerith.

Moje nejoblíbenější (auto)biografie.

Sobota v 18:27 | Aerith |  Deník knihomola.
Žánr (auto)biografie mám velmi ráda. Přibližuje mi život mých oblíbených zpěváků, herců... jelikož jsem milovníkem rockové/metalové hudby, téměř všechny knihy v tomto článku budou životopisy slavných zpěváků.
Znamená to pro mě hodně. Snažím se je pochopit. Pochopit proč dělají to co dělají a samozřejmě jsem také od přírody zvědavý člověk.

Ráda bych ale začala něčím trochu jiným. Kniha My děti ze stanice ZOO. Pro mě je to poklad. Tato kniha mi otevřela oči a hodně mi do života dala. Už kdyby jen takovou prkotinu, že jsem po jejím přečtění začala poslouchat Davida Bowieho.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý teenager, který jenom pomyslí na experimentování s drogami. Na rovinu tam je vysvětleno a popsáno úplně všechno. Příběh toho, co se může vyvinout ze zdánlivě neviného experimentování a pohybování se mezi špatnými lidmi.
A také ji doporučuji rodičům, kteří na své děti nemají čas. Ačkoliv si myslí, že pro ně dělají první poslední, ne vždy to je dostačující.

Druhou knihou jsou Heroinové deníky. Životopis Nikkiho Sixxe ze skupiny Mötley Crue. Po dočtení této knihy jsem opravdu nechápala, jak je možné, že ten chlap ještě žije. Nikky popisuje situci v kapele a vůbec mezi největšími kapelami tehdejší rockové scény. Pomocí deníkových zápisů člověk nahlédne jak do jeho souromí, tak do zákulisí kapely a zjistí, že muzikanti to opravdu neměli lehké. Život mezi fanoušky, mezi drogami...Ale oni si to užívali. Alespoň určitou část svého života.
Jak už jsem zmínila, kniha je složena z deníkových zápisků Nikkiho Sixxe, což je netradiční formát, který by mohl zaujmout i nečtenáře.

Kniha Těžší než nebe je biografie Kurta Cobaina.
Kurt...nedokážu to popsat slovy. Byl jedinečná osobnost plná rozporů a ani on sám se v sobě nevyznal. Byl to neskutečně smutný a zároveň šťastný člověk. Jak se potýkal s okolím a s celým svým životem. A na konci si člověk uvědomí že Kurtův největší nepřítel byl on sám.
Kniha ve mně zanechala hluboké pocity, které jen těžko popisuji. Ale myslím, že každý fanoušek Nirvany, který tuto knihu četl, ví co cítím.

Poslední kniha, kterou v tomto článku zmíním je The Long Hard Road Out of Hell, neboli životops Marilyna Mansona. Tato kniha není pro slabé povahy, ostatně jako samotný Manson. Já ho miluju pro jeho excentričnost a schopnost lidi šokovat a znechutit. On prostě ví co dělá a proč to dělá. Jeho životopis je plný syrové pravdy, někdy možná trochu přibarvené, jak už to od Mansona očekáváme. Ale je těžké posoudit, zda je něco lež, protože u Mansona člověk nikdy neví.
Jeho život je silně excentrický a taková je i jeho kniha. Záleží jen na vás, jaký názor si na něj uděláte.



Zajímavých biografií, které jsem četla je samozřejmě mnohem víc. Metallica, Steven Tyler a mnoho dalších. Zmínila jsem ale jen ty, které se mnou určitým způsobem pohnuly, otřásly a zanechaly ve mě nesmazatelnou stopu.

Co má se stát, stane se.

13. dubna 2017 v 21:32 | Aerith |  Téma týdne.
A člověk na tom nic nezmění. Leda že by uměl cestovat časem. A kdo by tohle chtěl? Myslím, že docela dost lidí. Ale já teda ne.
Já si ráda počkám co mi život přinese. Slovo osud mi není cizí. A citát "When life gives you lemons, make lemonade.", je moje životní motto.

Jsem zastáncem názoru, že člověk se hledá celý život. Celý život objevuje věci, které mu vyhovují a hlavně by neměl, jak se říká, usnout na vavřínech, ale neustále se zlepšovat.
Já stále vylepšuji a hledám svou životní filosofii a toto motto do ní jednoznačně patří.
Nevidím smysl v neustálém honěním se za úspěchem. Dělám si věci, které mě baví a třeba úspěch přijde. A třeba taky ne. Ale to nevadí, protože já to nedělám pro úspěch, ale pro sebe. Já jsem středem svého vlastního vesmíru a nemám zapotřebí svůj vesmír vysvětlovat někomu jinému, nebo ho dokonce přetvářet kvůli někomu jinému než mě.
Nejsem cílevědomá. Nemám konkrétní cíle. Dělám věci z náhlého popudu a nepřemýšlím co z nich vznikne. O tom za mě přemýšlí osud. A pak všechno nějak dopadne. Dobře nebo špatně, všechno je práce vesmíru a sil, kterým nikdy zcela neporozumíme.
Snažím se dělat maximum toho co si myslím, že je pro mě dobré. Ale celkový výsledek stejně vždycky přinese osud.

Tak ten život tolik nehroťte. Udržujte si dobrou karmu a ono se vám to vrátí. Fakt. I když se vám může zdát, že vám osud někdy podkopává nohy.

A jak tohle všechno souvsí s tématem týdne? No...to je jednoduché.
Admini blog.cz nám všem tímto tématem dávají prostor se vyjádřit v podstatě na jakékoliv téma. Můžeme napsat cokoliv co nás trápí, nebo co chceme sdílet s ostatními. Protože tohle téma týdne umožňuje každému vzít si na chvíli slovo.
Třeba si z tohoto článku někdo něco vezme, třeba ne. Každopádně bych ale byla ráda, kdybyste se se mnou vy v komentářích podělili o vaší životní filosofii.

Aerith.